Historie

Historie obce Smolnice

Smolnice je malá obec 6 kilometrů jihovýchodně od Loun. Název obce pravděpodobně vznikl podle jména zdejšího potoka, který se nazývá Smolný podle zabarvení vody. Přes svou malou rozlohu i poměrně nízký počet obyvatel je Smolnice zajímavá z historického hlediska.

První písemné zmínky o Smolnici pochází z r. 1337, z doby, kdy ji pražské biskupství prodalo augustiniánskému klášteru v Roudnici, v jehož majetku zůstala Smolnice až do husitských válek, ale četné archeologické nálezy svědčí o osídlení této lokality již v dobách mnohem starších. Téměř všechny předměty nalezené při průzkumu pravěkých pohřebišť (části koster, nádob, šperků apod.) koncem 19. století jsou nyní uloženy v muzeu Ohrada u Hluboké. Zajímavé také je, že hlavní osobou a organizátorem tohoto archeologického bádání byl český architekt Antonín Wiehl.

Antonín Wiehl (1846 - 1910) byl český novorenesanční architekt, představitel generace Národního divadla, který navazoval na domácí architektonické tradice 16. století, podílel se mimo jiné na podobě muzea B. Smetany, budovy nakladatelství Academia v Praze, budovy zemské jubilejní výstavy 1891, dále je autorem řady náhrobků na pražském Slavíně a pod. V r. 1877 se za A. Wiehla provdala smolnická rodačka z č.p. 4 Marie Lukášová. Antonín Wiehl ve Smolnici vlastnil barokní statek, který samozřejmě v roce 1886 upravil do novorenesanční podoby a vyzdobil sgrafity podle návrhů slavného malíře Mikoláše Alše, reliéfním vlysem sochaře Josefa Václava Myslbeka a odlitky dvou Myslbekových medailónů.Sám A. Wiehl postavil v r. 1898 novorenesanční vilu opět se sgrafity M. Alše, reliéfy J. V. Myslbeka a J. Maudra.


Pohled na Smolnici z věže kostela

Doba husitská

Významným obdobím v historii obce Smolnice byla bezpochyby doba husitská. 23. května. 1420 se totiž ve Smolnici sešlo několik tisíc jízdních i pěších z okolí Loun, Žatce i Slaného a pod vedením Záviše Bradatého, Petra Obrovce a kněze Petra Špičky se odtud, z místa dodnes zvaného Táborec, společně vydali na cestu ku Praze,aby se postavili do boje za husitské ideály. Tato událost měla na život ve Smolnici značný vliv, protože od té doby až do bělohorské bitvy zde vládlo učení podobojí.

Památky

Při výčtu smolnických památek nelze vedle již zmiňovaného statku č.p. 4 a novorenesanční Wiehlovy vily opomenout také barokní faru ze 17. století, dnes nově zrekonstruovanou, kapli na návsi s hodnotnou barokní sochou sv. Jana Nepomuckého z 1. pol. 18. století, kamenný kříž se zajímavým podstavcem a sochou Panny Marie z 19. století u kostela a ani řadu dalších křížů na území obce. Ze starší historicky hodnotné architektury obce se také zachovala stáj a stodola zemědělské usedlosti čp. 54 na návsi u rybníka. Nad tím vším, jak polohou tak významem stojí nejznámější smolnická památka, která dominuje nejen vesnici ale i celém širokému okolí. Je jí zdaleka viditelný kostel sv. Bartoloměje. Dnes neexistují žádné doklady o tom, kdy a za jakých okolností kostel vznikl. První písemná zmínka o něm pochází z r. 1355, ale je pravděpodobné, že kostel stál na tomto místě již dříve. Historici a autoři různých studií o Smolnici a smolnickém kostele se v dataci vzniku kostela liší. Jako nejpravděpodobnější se jeví názor, který je podložen již zmíněnými archeologickými nálezy, a to že dnešní kostel, hřbitov a fara stojí na místě, kde se konávaly pohanské náboženské obřady. Nynější podoba kostela pochází pravděpodobně z úpravy r. 1700. Některé části jsou však starší než tato úprava. Nad kněžištěm a nad vchodem je stará gotická klenba. Podle F. Štědrého je loď ve svých základech až ke klenbě původní, románská. Stejně tak i věž na severní straně je až ke střeše kostela románská. Co odtud vyčnívá nad kostel je přestavěno r. 1789. Křížová gotická klenba ve věžní kobce, která nyní slouží jako sakristie, pochází pravděpodobně z doby Přemyslovců. Kolem kostela je hřbitov, za zmínku stojí sarkofág rodiny Lukášovy podle návrhu A. Wiehla z roku 1878, který vytesal J. Srbecký ze Sulce.

Popis kostela

Jde o jednolodní,obdélnou stavbu s užším,pětiboce uzavřeným presbytářem, s románskou hranolovou věží po severní straně a předsíní po jižní straně lodi. Západní průčelí je rozděleno mohutným opěrákem,členěno dvěma slepými,trojlistě zakončenými okny a vyvrcholeno štítem s křídlatými zdmi.Boční zdi lodi mají opět trojlistě zakončená okna. Předsíň po jižní straně je gotická,obdélná,otevřená velkým polokruhově zakončeným obloukem a sklenutá křížovou klenbou s okrouhlým svorníkem s tesaným erbovním znakem rytířů z Hřivic.Po obou stranách předsíně jsou nízká kamenná sedátka.Věž,jak již bylo uvedeno, je původně románská,dvoupatrová s kamenným točitým schodištěm a cibulovou bání. V patře věže měl být nejspíš depozitář k úschově cenných částí kostelního majetku.Střílnová okénka,která tento interiér částečně osvětlují,však nemohla v případě ohrožení poskytnou obráncům kostela reálnou možnost obrany.V této souvislosti je třeba upozornit na podstřešní patro presbyteria. Taková patra mívali jen středověké opevněné kostely,které sloužily jako útočiště venkovanů v případě vojenského ohrožení.Ve smolnickém kostele však nenalézáme žádné zařízení k aktivní obraně, takže byl na presbyteriem nejspíš jakýsi úkryt.Proti kněžišti je kruchta na 2 pilířích s dřevěnou balustrádou a schwarzenberským znakem.Zařízení pochází převážně z poloviny 18. století.Hlavní oltář s obrazem sv. Bartoloměje a sochami sv.Václava a sv. Zikmunda je z konce století 17.Stejně jako boční oltáře s obrazy sv. Jana Nepomuckého a Krista a sochami světců.Kazatelna se sochami Krista a andílků pochází z poloviny 18. století. Také zpovědnice,hodnotné rokokové lavice a přední část varhan z poloviny 18. století.Dále do interiéru kostela patřily 4 obrazy světců v rokokových rámech,cínová křtitelnice z roku 1597 od Brikcího z Cimburka a barokní busty sv. Petra a Pavla z první pol. 18. stol.

Z tohoto výčtu hodnotných uměleckých památek dnes v kostele nenalezneme téměř nic.K tomu se ale vrátím později. Při popisování vnitřku kostela nelze opomenout renesanční náhrobní kámen Kateřiny Libentálové z Veitmíle z roku 1606,který byl na přelomu 19. a 20. století vyzdvižen ze země a zasazen do zdi na jižní straně presbytáře. Vedle tohoto náhrobního kamene je zde ještě jeden, barokní z roku 1708.Pod kostele se nalézá hrobka, kde jsou pohřbeni bývalí majitelé Smolnice, poslední členové svých rodů- Jan ze Sovince a Doubravice(zemřel 1570 příp.1575),Jan ze Šelenberka(zemřel 1597).Další z pohřbených v hrobce kostela je Kateřina z Veitmíle,manželka Jana z Šelenberka,později Petra z Libentálu(zemř. 1606).Posledním pohřbeným je Hanuš Hruška z Března(zemřel 1610).Podle náhrobního kamene se zjistilo, že kromě této podzemní hrobky je v kostele ještě hrobka další, zatím zazděná,neotevřená.

K současnému stavu kostela

Po dlouhých letech nezájmu a chátrání se kostel dočkal v roce 1991 opravy. Byla opravena věž a střecha,báň byla pokryta měděným plechem a koule pod křížem pozlacena.Byla obnovena fasáda kostela a navíc byl kostel napojen na veřejné osvětlení a po vzoru slavných staveb osvětlen.Nyní tedy do celého okolí září honosná stavba bílou omítkou nejen ve dne,ale upoutává pozornost i v noci. Bohužel nevyvolává zájem jenom mezi turisty a zájemci o historii a stavební památky,ale spíš na sebe upozorňuje zloděje a vandaly. Kostel byl v minulosti mnohokrát vykraden,od roku 1991 cca 15 krát.Je tedy logické, že z hodnotného vybavení kostela nezbylo téměř nic.Co se dalo ukrást je ukradeno,co se odnést nedalo,zloději zničili.

Novodobá historie

Roku 1910 měla obec poštu v Chlumčanech, vlastní dvoutřídku, cihelnu a mlýn. V roce 1929 vyhráli volby sociální demokraté následováni republikánskou stranou českého venkova. Za první republiky byla Smolnice bohatou zemědělskou obcí - v roce 1930 tu bylo sedmdesát koní. Na polích v okolí obce se pěstovala především cukrovka, pšenice a ječmen, v omezeném množství žito, brambory a chmel. Dařilo se švestkám a jabloním.
Už v té době jezdila pravidelná autobusová linka Louny - Chlumčany - Smolnice- Hříškov - Bedřichovice - Sulec - Panenský Týnec (lístek z Loun na Smolnici stál v roce 1930 pět korun).
Nejvíce obyvatel měla Smolnice v roce 1940 - celkem 850. V té době bylo v obci devět obchodů. Dnes je zde hlášeno 380 obyvatel.
Smolnice (Smolnitz) leží šest kilometrů jihovýchodně od Loun, 325 metrů nad mořem (práh kostela 343 metrů). Smolnice je součástí lounského okresu v jeho historických hranicích. Místní národní výbor byl v obci až do roku 1981, kdy byla obec přičleněna pod Panenský Týnec.
Po roce 1990 si na Smolnici zvolili vlastní zastupitelstvo.

Příroda

U silnice na Toužetín stojí památný strom - patnáct metrů vysoká lípa malolistá, stará nejméně sto let, s obvodem kmene 310 centimetrů. Při cestě na Hříškov stojí pro změnu lípa zelená. Smolnice leží na hranicích Přírodního parku Džbán, vyhlášeného v roce 1994 na rozhraní okresů Louny, Kladno a Rakovník. V údolí u silnice z Brloha na Vinařice vzniká na soutoku Vinařického a Klášterského potoka Smolnický potok (délka toku 20 kilometrů), který teče přes Brloh, Chlumčany, Blšany, Veltěže a u Obory se vlévá do Ohře.

Prameny

Zmínku o obci Smolnice, o jejím významu a historii nalezneme v celé řadě odborných i populárně naučných publikací a článků.Uvádíme zde jen ty nejčastěji citované a běžně dostupné prameny.

  • Brod, F.: Z pamětí Smolnických, in Lučan, roč. XIX., č. 39, 28.9. 1901, pokr. 19.10. 1901
  • Hanuš,O.: Průzkum vývoje osídlení Smolnice, Praha 1961
  • Sommer, J.: Gotický kostel ve Smolnici, in Sborník okresního archívu v Lounech II., 1988, Louny
  • Poche, E. a kol.: Umělecké památky, Academia Praha 1980
  • Verner, J.: Z minulosti Smolnice, in Vlastivědný sborník okresu lounského 1930 - 31
  • Lůžek, B.: Myslbek a Aleš na Smolnici, in LN - kulturní měsíčník, červen 1962
  • Štědrý, F.: Farní osada Smolnická, 1896
  • Pamětní knihy obce Smolnice